![]() |
![]() ![]() |
komentáře k dílům uživatele :


2x prabni? Kdyby to melo nejaky "kaboǒ" tak ok takhle nono skoda toho


Ticho v nás...vnitřní klid? A přání nás uvádí do neklidu? Forma je bez chyby, smyslů vidím mnoho, a tak mě zajímá názor autora. Je to ticho smutné, nebo klidné?


Vyvolala na mých rtech úsměv plný nostalgie. Dává dojem nesnesitelné lehkosti psaní. Gratuluji :)


´´na rtech vyslovenou vzpomínku
unavenou myšlenku
pocitu svobody
i lidi neumí žít bez vody.´´
moc se mi tahle část libí,pěkné
unavenou myšlenku
pocitu svobody
i lidi neumí žít bez vody.´´
moc se mi tahle část libí,pěkné


hm, gradují tvé básně v závěru, to se mi líbí a to vyjádření s dědici a vrahy je řekla bych neotřepané (-:


jo ta mě taky zaujala, hlavně tedy tím závěrem, ten se ti povedl


všímáš si často vteřin, času, myšlěnek a zlomku toho všeho, co se dá pěkně poskládat do kaleidoskopu nádherných obrazců a to je základ, podle mě, uměleckého vnímání :)
díky...
díky...


..Je ten život k smíchu, či pláči?..
myslím, že obojí si své místo najde hravě.
Pěkné dílo :)
myslím, že obojí si své místo najde hravě.
Pěkné dílo :)


ó, pěkné, nejvíce se mi líbí to, co zvýraznila Makyna, ale i ten poutník, co je znaven, když nenašel hřích...


..naprosto se mi trefila do nálady a období..
Proč něco říkat, když to bolí
myšlenky se nerozdrolí
jsou kamen
to se mí moc líbí :)
Proč něco říkat, když to bolí
myšlenky se nerozdrolí
jsou kamen
to se mí moc líbí :)


nejdřív jsem si řekla no a? ale pak jsem si uvědomila jak je to pozitivní a plné naděje, fajn


musíš, vnímám to z naléhavosti té básně, ale asi to bolí, oba


Paráda. Úplně mi to osvětlilo pohled bývalého přítele na mé nynější výčitky.. Něco na tom bude :) pěkné dílo
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 2» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)