dík všem, vážím si vašich reakcí

ano
děti a
děti našich dětí a
děti jejich dětí a…
to jsou ty nejlepší pomníky, které tu po nás zůstanou

Výborně popsané... Nic, co tu bylo, nemůže zcela beze stopy zmizet. Uklidňující a zároveň děsivé...

pravda, krásne

Úžasná!! Nadchla mě, myšlenkou i zpracováním, souzním.

.. ten závěr je skvělej..

přesně, od vytlačené matrace jsem četl na jeden nádech. Líbí se mi každý verš, napsala jsi ji čtivě, což způsobilo trochu i to, že se známe a o to víc je pro mě tahle báseň opravdová.

Moc hezké, u vytlačené matrace mě to vcuclo a nepustilo. Kdo ví, jestli někdy uslyším smích vnuků. V místech stop lehounké chvění, originální spojení, pod kterým nevím, co si představit, ale baví mě nad tím tápat.

Konec graduje, fíha, ta poslední sloka vlastně odpovídá na tu první - jak nevěděl kmotrov - kdo je vlastně v té rakvi? On, nebo my, co tu zůstali?

Ty jo, normálně si tuto báseň představuji v čítance - prostě pro všechny děti, aby si ji pamatovaly jako my si musely pamatovat například: Jak lvové bijem o mříže.

To myslím jako poklonu, báseň je čistá a průzračná - žádná mlha, v srdci máš stálé kvetoucí a voňavé, ničím nezkažené jaro.

Tak to je moc krásné .A od srdce

Všem děkuji za komentáře

ŽblaBuňka: Neboj nezmizím nakonec vždycky jaksi končím na zemi :-)

taron: Zlato, děkuji ti za všechny komentáře, za to že mě čteš a podle reakcí mě máš přečtenou :-)

Zaujala ma.Prečítala som si ju viackrát,aby som pochopila
čo chce povedať.

A já myslím, že člověk může i asociovat spoustu věcí, které se tak ve skutečnosti opravdu nestaly a pokud ano, pak je to už starší kousek a jsi někde mnohem dál. A stejně by bylo škoda tuto báseň nenapsat a nevyvěsit nám ji tu. Děkuji. Pěkná.

Báseň je skvělá, já v ni vidím naději a víru, možná právě pro slovo "sakra", je-li někdo zoufalý, volá všechny svaté - možná i samotného Boha, slovo sakra přece není sprosté, ale nemá se brát nadarmo a v tom je možná jeho " zakázanost". V této básni nadarmo není, je to vyjádření beznaděje vírou v lepší zítřky.

Fénix

Krásná, smutná...někdy se ráno probudíme a víme, že musíme hledat...

ano, silné a moc…
a mám o tebe strach, abys mi nezmizela ve hvězdách