![]() |
komentáře uživatele :
Je mi z toho taky smutno ale ty máš svět a život před sebou. Tak šup a překonat to
Dali: starosti mají děti už od narození, jen dospělí je za starosti nepovažují a to protože mají jiný pohled na svět, ten ,,dospěláckej,,
zamýšlím se zamýšlím se, má to hodně významů a možná proto je to tak pěkné
kdybych nebyl alergik :( tak bych hned vyrazil na louku a nechal se tou vůní taky omámit
ouuu smutná hodně smutná, nevim kam odešel, ale pokud odešel tam kam myslim, tak ... to nejde vyjádřit slovy. mě takhle odešla před dvěma lety mamka a ted před dvěma lety babička a nikdy to nepřestane bolet .... Když na něj ale nezapomeneš bude stále s tebou, v tvé duši, v tvém srdci. nesmíš zapomenout
myslím, že toto se netýká jen lásky. a láska je ta nejzákeřnější osoba, která po světě chodí
Devils_PIMP: možná ano ale tohle je můj styl psaní, možná by to šlo zkrátit na dvě strofy, ale to já nedokážu, je toho tolik co bych chtěl vyjádřit
šumavský hvozdy takové jsou, mimochodem neni tam tichý les, ale že tiše vzdychá myšleno tak že tam škádlí stromy vítr. Prostě šumění listů , skřípání kmenů
přemýšlím nad myšlenkou autora, hodně přemýšlím, ale líbí
Bohužel a obávám se že bude hůř, bo pacientů přibývá a personálu je nedostatek a financování ještě větší nedostatek
druhá a třetí sloka je možná zbytečně roztržena, jinak se mi to líbí
pěkná moc pěkná...
I když by se to dalo vzít i jako píseň sebevrahů :)
I když by se to dalo vzít i jako píseň sebevrahů :)
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Orientera [17], James Libustka [15], Elis-Němečková [13], jsph [9], Alma Neradostná [4]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)


