Malý pokus napsat báseň z pohledu mladé, po lásce toužící dívky, která se nebojí jít do rizika. Vždyť žijeme jen jednou!

počkám...

Anotace? Dneska ne..

Má 50. báseň. Jako by to bylo včera večer, co jsem napsal první báseň na psancích. Zase, v poměru s dobou, kterou jsem zde na psancích strávil, měl jsem psát víc, což vlastně budu. A tato báseň je věnovaná té, které vždy patřilo mé srdce a patřit vždy bude, ať už ho akceptuje, či ne. Ona ví, že je to pro ní.))

(P.) - je nutné číst šeptem.....(i v duchu..)

to jsem jednou je to tak přes rok, jela vlakem z Pardubic do Olomouce:) Nikoho tím veršem neoslním při takové konkurenci,ale proč taky,to není to hlavní:)

Poslední dobou mne odkopávají múzy.

TOoto byly mé první pokusy o básnění,je to ještě cítit mým tehdejším ovlivněním náboženstvím a duchovnem..Je to takové trochu naivní a formou nic moc,opakují se tam podobné slova atd.ale je dobré si vzpomenout co člověka formovalo..

..není anotace k této válce..

na tobě...

Zase jednou otázka :)

...

..Jen reaguji... na skvělou poezii, a špatně naladěnou kytaru... a taky na bělostný úsměv za rudými rty

Vždycky, když nevím...

Chtěli byste se dotknout prsty nahého těla svých snů. A je dobře, že to chcete.