ššššš---šššš--- železniční

V Praze už nechci nikdy žít, čtyři měsíce mi bohatě stačily.

...ta holka stála celou cestu nade mnou a dívala se mi do očí...a já jí tak moc rozuměla...tak moc...

Chci- to je slvo do pranice, že Pavlis?

Ze sbírky: "In Vino Veritas"

zábava....znásilnění....strach

Napsáno v Brně na nádraží v záchvatu existencionální nejistoty.

Hodně obrazotvorná věc, plus vlastní kýčovitá fotka...hlavní věc je se přesně vyjádřit :-)).

everybody knows, everybody tries...

omluvte mě.... asi jsem divná.. je mi divně... ono to přejde

jsi, ale nejsi tu...

tohle byl můj život a teď jsem šťastná konečně tak šťastná, už 6let, ale teď si to uvědomuji již naplno

... v čekárně u zubaře

Poslední stromoví - uprostřed nicoty - ukrývá naději - podobně jako ty.

Dnes jsem byl na cestě domů přítomen okamžiku, kdy se čas dělí do dvou nohavic alternativních dimenzí. Jsem rád, že vám můžu vyprávět o té druhé.

Blázínku, říkáš mi, copak se dá láska vypnout jako rádio?

O přetvářce a ztracených snech. Růžový kvítek plující v oceánu by měl symbolizovat slzy a smutek, co nikoho nezajímají, ale jsou tu s námi pořád. Prosím o názory