A zase sním si potají jako už mnohokrát, srdce své mužské sny si sní a prsty zkouší psát...

Jsou teď zas kolem nás jak bílé kvítí, slunce naň svítí...

Občas je velmi dobré uniknout ze všeho toho chaosu nějak do ticha přírody! Tahle báseň je tak stará, že spousta z vás ještě nebyla na světě, když jsem ji psal. Byl jsem mladý a neviiný jak Jenda Ratkin, také naslouchal stříbrnému větru a okouzloval mne měsíc nad řekou...

Postarší dílko, které je aktuální i nyní a vzhledem k předpovědím počasí je zřejmě současně i vzpomínkou na budoucnost, pokud se tedy dočkáme i nějakých nebeských projevů lítosti, ovšem prostých soli.

Vlastně je to i písňový text...

...páátááá, právě teď odbila...páátááá, právě teď odbila náám..

Tuhle píseň pár z vás už četlo v deníku. Teď ji dávám i sem, abych před Vánocemi navodil pohádkovou atmosféru. Lidé by si měli zpívat a nejenom v tomto čase. Svět by byl hned mnohem hezčí!

Zase jedna ptákovinka...

..................

***

jedna jarní, veselá... :)

............

Prostě miluju letní bouřky...

báseň vznikla původně jako komentář k Zamilině básni "Spálit tak všechny mapy světa". Normálně komentáře nepřetiskuju, ale že je tam ta Zbraslav, tak to má milost.

...v poli a na nebi

podle zadání od Gabriely... :-)

Podzim je tady.