Někdo utíká před minulostí...no já před budoucností (do které si sami často vkládáme falešné naděje)

Tři fáze nechtěného snění.

den po kolaudaci a týden před výplatou

...

Armáda ve mně zanechává stopy ovšem ne jenom ty pozitivní. Vždy když navléknu maskáče dostávám se do stavu lehké otupělosti citové.

... fakt nejsem závistivej ...

...přichází to samo...

Zase jedna smutná i když je ze života

tak překrásné kvítí

11.11.

Jen...trocha zpovědi.

Brno dnes 12.15 Po operaci očí mi moje beruška řekla:"Já vidím." :)

výlet do dávných dob ve verších..:)

Nevím proč mi ta květina vždycky přišla tak smuteční. Asi proto, jak ze změní v bílé chmýří co rozfouká vítr...

Včera jsem tu slavil 10 let na scéně, nikdo mi nepopřál. Byly to dobré časy, každopádně má kariéra se zde uchyluje ke konci, nemá to smysl, žádnej vydavatel mě neoslovil, tady máte jednu klasičtější, kterou jsem teď napsal ve vlaku. Plácejte se vzájemně po zádech. Chtěl jsem tu alespoň trošku udržovat underground, psal jsem sračky, když jsem byl na plech a naopak, ódy z hor. Atd. Ale to je vlastně jedno, co je komu po mně, je nás už sedm miliard.