|
(P.) - je nutné číst šeptem.....(i v duchu..)
|
|
(Z.)
....tak trošku imaginární.....
|
|
takhle jsem to v duchu "viděla"....
|
|
*******
|
|
(Z.)*******
|
|
pidiaturka náladovka
|
|
Nejlepším lékem na splín je Láska...
Mé dílko jen připomíná čas,
kdy venku tepleji je zas
a pranic nám už nebrání
vyslyšet touhy volání!
|
|
A zas jsem si broukal melodii, která přišla kdoví odkud...Tu náhle jsem svým vnitřním zrakem uviděl Tvůj krásný obraz, zvedl ztěžklá víčka a prsty se rozeběhly po klávesách, aby veršem oslavily Tvou snovou krásu! Již pelíšek mne vábí, o Tobě dám si zdát! Ve snech jsme oba mladí a já smím Tě mít rád...
|
|
Takový malý úlet ranní, /ještě víčka mi lepil sen!/, do mobilu hned naťukaný, než múzu mou vyplašil den...
|
|
Já po servrech jsem bloumal,
v duši své smutek měl,
rozličná dílka zkoumal,
co dělat nevěděl...
Až náhle, jak blesk z nebe,
Tvou báseň četl jsem,
a vzpomněl jsem na Tebe,
pár veršů napsal jsem...
|
|
... nic extra ... ale na to že jsem ji vymýšlel z hlavy jednou cestou od autobusu ...
|
|
Na prahu nového roku přeji všem, aby nesmírná Láska, ta pravá a jediná, která je bez váhání schopna všech obětí, vstoupila do jejich života a provázela je v dobrém i zlém. A aby našla trvalý domov v obou milujících srdcích!
|
|
Polibek mnoho nežádá si,
stačí, když dva se milují,
chuť objevit svět slastné krásy
a něžně žádostivé rty!
|
|
Fantazie je krásná věc! Když už mám dost nanicovaté zimy, klidně se vrátím doprostřed žhavého léta...
Osvěžující déšť zahladil zemi rány,
mé srdce otvírá tajemnou branku svou,
a touha po rtech Tvých zas, Lásko má, mne mámí,
chci opět sevřít Tě v toužící náruč mou!
|
|
... tuhle jsem sem ještě nedával ... doufám ...
|
|
Tahle báseň vznikla asi před půldruhým rokem jako komentář k dílku, kterým se mi jistá i zdejší autorka pochlubila ještě před publikací. Vytvořit k ní mužskou verzi bylo dílem okamžiku. To už tak někdy bývá, když múzám se nechce spát...
|
|
Fantazie je krásná věc! Umožňuje nám prožívat i to, co ve skutečnosti není, a to tak intenzívně, jako by to skutečností bylo! Anebo je to jen zhmotnělá touha po něčem, co nám právě chybí a o co si tělíčko říká, ač rozum se po zklamání všemu neustále brání?
|
|
pro ........
|