... toho dne jsem dostal košem ... takže chápete proč je taková ... veselá ...

... taky jedna starší ...

Motto: Netřeba dlouhých slov, když srdce jímá žal, vzpomínek vrší rov všemu, cos miloval... Padl na mne nějaký smutek a pročítaje svá stará dílka, padl jsem na tohle. Sice je situováno na konec léta, ale ty pocity beznaděje jsou úplně stejné...

Nechal jsem se inspirovat četbou cestopisu a pak i fotkami onoho Ráje...

aneb: Proč?? ....

taková meditativní maličkost.... (aneb už je to tu zase)

******

Tohle prostě muselo ven..

Co je horší? Ublížit někomu, nebo nechat si ublížit?

Zhruba tak první svého druhu, kterou sem vkládám.

Pokračování jednoho příběhu, který jsem sem dal už před nějakou dobou. E

Z četby jakési smutné básně na literu na mne padl splín a já tam jako koment vystřihl tohle. I v té původní byl prázdný perón, jenže spíše jako kulisa osamění, prázdnoty...Tohle je i jakási parodie na dnešní divnou dobu!

jednou něco končí...a něco...končí, cítím to všude, nedokázala jsem se ubránit a nakonec přišlo zklamání, cítím se jako oklamaná malá holka, ale to asi každý, kdo miluje sám...(ještěže mám tuto zpovědnici, vaše oči a vaše empatie:)..děkuju

jenom sníh...

... kvůli ženě ...

Rozverná písnička podobná těm, které kdysi prodávali kramáři prostému lidu kdesi na jarmarku...

Když pracují žlázy s vnitřní sekrecí, nemá do toho mozek co kecat.

volně na motiv W.Shakespeare, sonet 152