Další archivní - z 12.6.2008 - to jsem prvně, a doufám, že taky naposled stáhla celkem sama doma celou flašku vína - takového jsem měla velikého splína - jinak razím heslo, když už člověk pije, tak nesmí pít sám ...

vlastně to není ani smutná báseň, ale nevěděl jsem kam s ní: ) o smutku, na kterém přese všechno shledávám něco krásného

Každý vidí štěstí jinak

Neptal ses, jaká jsem. Snad ses mně jenom zdál. Nevěřím, že jsi zmizel – ne navždy. Proto tě prostě čekám dál…

dopis do jiného světa, na který mám jen jednu vzpomínku

...

archivnější než archivní - 17.04.2009 - původní anotace: není nic, i tenhle smutek se mi jenom zdá ...

Nečekejte něžnou poezii o mateřství, ale to nejtemnější, co v sobě žena-matka může objevit, i když stále jedná z lásky, laskavosti a nesobeckosti. Báseň je surová, upřímná. Žádná pohádka. Psáno pro všechny ženy, které byly matkami jen na chvíli, nebo navždycky, ale potichu. I pro všechny ostatní, aby mohli lépe pochopit. Uvidíte sami, co ve vás zanechá.

Tak me uz dostali, zavreli me do psychiatricky nemocnice. Vkladam tedy verse z blazince.

přeskočí

..

dávam to sem paralelně s Liter-em

12.3.2007 ... občas narazím na nějakou svoji básničku o které ani netuším že jsem ji napsal ... tohle je jedna z těch pozapomenutých ...