Děda ví, co na babičku platí a babka ví, na co má děda chuť.

Sportem ku zdraví, nebo k trvalé invalitidě.

Nějak tu státní kasu musíme zaplnit.

Šťastnou cestu.

Napsala jsem ji tak nějak spontánně, když na FB probíhala úvaha na téma vyrovnávání žen se stárnutím

Ani ošklivé počasí nedokáže pokazit náladu básníkům, které navštěvuje jejich pracovitá múza.

Pozdě bycha honit, tady už žádné výmluvy nejsou nic platné.

Humorné básničky mají pobavit lidi, na nic víc si nehrají.

Takový normální život.

Vykročit do prázdnoty to chce kus duševní nahoty.

Další z mnoha.

Každý se může přepočítat, ovšem někdy to potom může mít nepříjemné následky. Je přece známo, že život je často plný nejrůznějších překvapení.

Taková neveselá básnička v neveselé době. Berte to ovšem jako tvůrčí nadsázku, rozhodně teď neběhám po louce.

Nepřipomíná Vám to něco?

Kapánek neveselá úvaha.

Nakoukl jsem přes hranice.

Tak zase po dlouhé době přidávám jeden rispet. Dívčí spory dvou kamarádek o chlapce se někdy dokážou docela pěkně vyostřit.

A léta běží.

Maso zdražuje, zemědělci likvidují chovy zvířat, že se jim to nevyplatí, to znamená dovoz přes půl světa. Nebo je tu možná náhrada, jen si musíme zvyknout.

Když muže chytí druha míza, tak občas vyvádí různé blbinky, jako by byl o hezkých pár roků mladší. Jak mu to dlouho vydrží než dostane rozum, to je otázka.