Pointa toho dne je v Rozrazilu bylince zvané mužská věrnost a je na srdce.

To, když se vše večer konečně vypne..

Nehledejte v tom zklamání prosím.Spíš jde o pohlavek nabubřelosti.

Napsala jsem tuto báseň jako reakci na knihu BYT. Snažím se v ní zachytit myšlenku, že každý žije svůj svět paralelně vedle druhých. V naší moci je nahlédnout do světa druhých a zkoušet v něm číst. Možná nám i pán toho světa bude dělat průvodce. Přesto však nikdy nepochopíme základ tohoto světa. Ráda poukazuji na ty detaily v metafoře. Neuslyšíme řeky a nepochopíme proč se tak kroutí a proč voda v nich je prutká. Nepoznáme její koloběh. Taky nepoznáme lesy, louky a neokusíme ostrost skal.

Vykročit do prázdnoty to chce kus duševní nahoty.

Lidé se bojí až nakonec strach končí zvykem,který nadobro časem zničí vůli cokoli měnit.

drobně velká myšlenka

Název je asi trochu mimo, ale vlastně nevím, jak jinak to pojmenovat. Tísícdvěstěpadesátásedmá písnička s tímhle akordickým postupem...

Takové lehké povzdechnutí ...