Tento svět byl na něho moc.... :(

.

...

Konečně být chvilku dítě...zas vzdálená realitě.

Jednou, ještě na jiném pracovišti, jsem si všiml, že má kolegyně je dnes jaksi jiná, celá rozjařená! Zeptal jsem se jí, co tak pěkného se přihodilo, že má takovou dobrou náladu! Se šibalským úsměvem mi odhalila své pravé rameno a na něm měla Henou nakreslenou krásnou pumu ve skoku! I já byl ten den nějak rozverný a o přestávce jsem jí napsal tuhle básničku. Ještě teď mi v uších zní její smích něžnou rolničkou!

Duhové zářezy v uhelném srdci

... a třeba je to všechno jinak ;)

z letošního psaní, 30.11

jednoduchá ale nesnadná, včera neděle nebude ale za týden byla zas, utopila se v kávě otrávené křikem racků co jak zjara chtěli zmást můj sluch.

.

. a možná trochu jeho lásky .