Dva cízí lidé mezi společnými přáteli… sedí u jednoho stolu, vedle sebe a nejednou to tam je… to nevysvětlitelné. Přitažlivost, touha a my víme, že si to nemůžeme dovolit.

Takový nudný večer prožil jistě každý z nás.

Vzpomínky - hřejí i bolí...

prvních šest řádků je pocta oslovradkovi, kýčovité půlnoční psycho

Je lepší se smířit s minulostí, bolestí a sam se sebou. Protože život je dost krátký a slzami ho zalévat nemá smysl...

Po dlouhé době setkání, které ve mě zanechalo nepopsatelné pocity. Na začátku nebylo očekávání a teď není dovolené...

Kdo odhalí odkaz na Ortena, má u mě velké plus, ale bezvýznamné plus. :-)

Každý má své limity, každý má své hranice. Každý byl jednou na hraně...

Jednou se to stane.... :-)