|
Kdykoliv jsem odolala pokušení, bylo mi krásně, ale kdykoliv jsem mu podlehla ...
|
|
Jsem z Pluta, on z Marsu, máme to k sobě daleko, proto si radši najdu Venušanku.. K té je to ještě dál.. :3
|
|
O Halině Pawlowské, nástrahách časné sexuální výchovy a přednostech poskytování první pomoci.
|
|
Hypoglykémie je jako alkoholové opojení.. "A co milujete na chlastu?" "Ten mír a pohodu, když ležíte ožralý na zemi..." (jsem diabetička už nějakej patek, tak proto...)
|
|
...a nebo už nikdy?
|
|
další povídka, tentokráte ze života. Pls pište komentíky
|
|
Přátelství je láska bez křídel.. a zároveň se vylučují. Taky se v tom moc nevyznáš?Ne? Tak asi právě proto jsi mi tak podobná, dívko..:)
|
|
Krátká povídka o školství, nespokojených rodičích a nadšených učitelích, a hlavně o třídních schůzkách, ze kterých je nakonec stejně vždycky hon na čarodějnice.
|
|
Tato povídka je napsána částečně na námět jedné z autorek na tomto webu a doufám, že pro mnohé čtenáře bude ponaučením...
|
|
Svůj osud se častokrát snažíme změnit, když víme, že se stane něco špatného. Ruka osudu si nás však vždy najde a dokoná své dílo, i když jej trochu zmírní, přesto nás to bolestivě zasáhne.
|
|
moje soutěžní dílo, opravila jsem všechny ty překlepy a chyby a trochu upravila pasáž s novinovým článkem...
|
|
Můj první pokus o psané slovo
|
|
Na svých cestách jsem potkal mnoho lidí a slyšel mnohé příběhy.Dozrál čas abych se o některé s Vámi všemi podělil.Jsou psány perem života a bez příkras,tak jak se stali....
|
|
někdo mi říkal, že ty nejlepší příběhy si člověk musí prožit, měl pravdu...
|
|
Je to krátká povídka o nečem, co pravděpodobně postihlo každého z nás - o depresi. Omluvte prosím gramatické chyby.
|
|
Ze šuplíku, kdy mi psaní ještě jakž takž šlo. :D
|
|
Druhá povídka ze sbírky Fish
|
|
.. aneb jak mi bylo, když se její duše přemístila do lepších životních podmínek ..
[nebaví vás číst *dlouhé* povídky? Poté Vám radím: "Kašlete na to!."]
Už chápu pocity přátel umírajících..
uch..
|
|
Moje úplně první povídka. Vznikla jednoho smutného večera, kdy venku lilo jako z konve a mě se zastesklo po lásce.
|