|
...všechno je proti mně...i moje vlastní pocity, moje sny a iluze, protože pořád je tam trocha naděje a vzpomínek na to, že jsem byla milovaná a zamilovaná...člověk by se mlátil do zdi...! (berte to spíš jako emocionální výkřik, protože uvnitř, uvnitř křičím...)
|
|
volně na motiv W.Shakespeare, sonet 152
|
|
...tlení zaživa... S ironií planoucí vyznání vábivá...
|
|
......
|
|
Neměl jsem to dělat.....ale stalo se
E
|
|
...moje první a poslední "báseň"...psala jsem ji asi před rokem a půl...je to prostě pocitovka...
|
|
(P.) pokračování předchozí ("Proč?")
a i trochu s úsměvem.. však ztrácím "starou belu":-))
|
|
A pak, že Osud nemá smysl pro humor.
E
|
|
Tak tuhle báseň jsem zplodila snad ve svých 16-ti. Někdy je fajn, oprášit vzpomínky a staré křivdy z bezpečí zahojené budoucnosti :-)
|
|
zřejmě vás to napadne kdo jsem já :-)
p.s "SKUTEČNÝM" básníkům: "seru vám na řádkování"
|
|
E
|
|
....
|
|
Nevěřil jsem, že jsi skutečná.
E
|
|
....když jsem ji psala, už jsem tušila, že ho ztrácím ....a on se smál .....a říkal, že se mýlím ..............nemýlila .....
|
|
Když se ztratite v životě
|
|
to sem spáchal cestou v buse do prahy..mimo jiné ujetosti
|