A pořád neni líp, právě se zotavuju z britské mutace;-)

Čtyři stěny, moře času a žádný život...

Nečekejte něžnou poezii o mateřství, ale to nejtemnější, co v sobě žena-matka může objevit, i když stále jedná z lásky, laskavosti a nesobeckosti. Báseň je surová, upřímná. Žádná pohádka. Psáno pro všechny ženy, které byly matkami jen na chvíli, nebo navždycky, ale potichu. I pro všechny ostatní, aby mohli lépe pochopit. Uvidíte sami, co ve vás zanechá.

Jedna mini pro potěchu duše.

Korporátní zamyšlení... Poupraveno pro písničku.

Láska se k sobě vždy vrací

doufám že vás další smutná báseň zaujme. Při její tvorbě jsem neustále přemýšlela, proč se něco takového vůbec děje a jak může být někdo něčeho takového schopen...

taková malá stížnost

Je to takový předvánoční pozdrav Vám všem, které tady potkávám. Radujte se a množte se, Halelujá, halelujá, nám narodil se ....

Jak to tak bývá...