.. už to tu jednou pár minut viselo, ale uznala jsem, že nebyla publikována ve vhodnou dobu a stáhla ji, aby si ji někdo mylně nevysvětloval.. dnes vkládám znovu

Děd Dědečkova Dědka. Báseň o třech různých pojetích stáří.

Kdepak jsou ty časy.

Minutová reakce na báseň od Lokina, Existencionální iluze...

Nebude se snad opakovat historie?

Jedno pštrosí vejce se vyrovná 25 slpičím.

Tak si nyní dáme jeden rispet. Doufám, že Vám tohle dílko přijde k chuti a pobaví čtenáře.

Třeba se v ní pár lidí najde :)

Aneb jak jsem v Ekvádoru překvapeně zjistila, že muži tu moji ženskost vnímají jako svou vlastní sílu, kterou jsou schopni použít a dát zpět.

Manželské radosti, o tom by mohl vyprávět nejeden muž, ale buďme upřímní, také nejsme vždy ten správný ideál ženské duše.

A je to v suchu.

Tohle nevěděla.

Některým ženám se vyplatí investovat do plastiky a tak si zajistit nějakého zazobaného manžela. Pro lákavý život se přece musí něco přetrpět.

(inspirováno Smíchovským nádražím...)