Jak nás život mění - naše myšlenky, naše prožitky vrývají se do tváře i duše - bohužel nesmazatelně

... romantická písmenka...

na Laurové stál do roku 2008 (před)poslední triangl v síti pražských tramvají

Pokud někdo bydlí v sídle, kde je kostel, bývá kostelní věž to co je vidět z největší dálky a co je pro sídlo charakteristické, svým způsobem se kostely dotýkají všech, nesejde na tom, jestli věří v Boha nebo nevěří. Kostely se staly součástí naší krajiny. Báseň byla napsána pro Noc kostelů, která proběhla na jaře. Kostely byly vždy veřejným prostorem, zůstaly v nich otisky duší lidí, kteří tu žili před námi, možná v nich zůstanou i otisky našich duší.

Už mi z tých karanténnych opatrení naozaj kvalitne šibe...

nehledejto v tom umění, je v tom jenom úleva...