A to měl být původně optimismus; ale ne a ne...

Inspirováno básní Evelíny. Moc děkuji.

...sebepoznání bolí...

Tak, snad, zase trocha optimismu...

Zřejmě další z podvečerních strašidýlek.

Neznám střední cestu, a tak točím kormidlem k horizontu.

Lidé se bojí až nakonec strach končí zvykem,který nadobro časem zničí vůli cokoli měnit.

Pointa toho dne je v Rozrazilu bylince zvané mužská věrnost a je na srdce.

Vše je začátkem prvního okamžiku.

Život nás občas překvapí...

všem, i těm ostatním...

Nehledejte v tom zklamání prosím.Spíš jde o pohlavek nabubřelosti.

Fortuna rozmarná je paní, trnitou stezkou vede nás, kdo uvěří v ni bez váhání, jen ten ví, kterak voní čas...

Další prehistorická. Kam tenkrát směřoval můj tok myšlenek.. Těžko říct :-)