Vzkaz pro M. - snažím se o optimismus, seč můžu...

skutečně to nesedělo...

možná se trochu vynořuji ze skepse posledních dnů, měsíců...

Přidávám s k legii smutných...

Dé javú v každodennosti je někdy neopakovatelné právě silným pocitem tajemné blízkosti v vnímání krás všednosti, jenž nevyprchávají.

Před dvanácti lety jsem přijížděl autobusem ráno ve tři čtvrtě na pět do města na ranní směnu. Od šesti jsem "hákoval." Tak jsem se hodinu potuloval prázdnými ulicemi periferie. Než přišla zima.

Jak také může inspirovat firemní komunikace (první dvě věty jsou z reálné zprávy).

Co cítíte, když vám uprostřed noci zazvoní telefon a vytrhne vás z poklidného spánku?