z putování do Santiaga de Compostely

nehledejto v tom umění, je v tom jenom úleva...

moucha ve zvonu

Pokud někdo bydlí v sídle, kde je kostel, bývá kostelní věž to co je vidět z největší dálky a co je pro sídlo charakteristické, svým způsobem se kostely dotýkají všech, nesejde na tom, jestli věří v Boha nebo nevěří. Kostely se staly součástí naší krajiny. Báseň byla napsána pro Noc kostelů, která proběhla na jaře. Kostely byly vždy veřejným prostorem, zůstaly v nich otisky duší lidí, kteří tu žili před námi, možná v nich zůstanou i otisky našich duší.

Přesun z písmáku, tam únor 2011

Každý má své limity, každý má své hranice. Každý byl jednou na hraně...

Napsala jsem ji tak nějak spontánně, když na FB probíhala úvaha na téma vyrovnávání žen se stárnutím

25.07.2008 - původní anotace: mini - slová ke mně prišli někdy včera pozdě v noci, nebo dnes brzo ráno ...

Optimizmus někdy příště...

Aurora Borealis