Vymýšlel jsem kdesi jinde na téma "Pod peřinou!" Tam už je zhodnoceno a odtajněno, takže vkládám i sem...

Je to hnus velebnosti. Za tenhle kousek může špatná nálada a Homér ;)

Starší báseň, ale včera mi celý den zněla v hlavě jako mantra - a pomáhala mi projít skrz včerejší "malou temnou noc duše"... děkuju :-)

Křičte. Někdy je to správná cesta.

Každý vidí štěstí jinak

Jeden starší kousek. Tohle jsem napsala dva dny po Havlově smrti a vybavilo se mi, když jsem dnes četla, jak pokračuje plivání z Hradu na Peroutku. Asi není potřeba nijak aktualizovat, základní myšlenka je stejná a bohužel stále stejně platná.

Když jsi daleko.

po dlouhé době něco, s čím jsem spokojená - obraz na téma smutek

Jedna o (nejen) korejském hudebním průmyslu.

dopis do jiného světa, na který mám jen jednu vzpomínku

A pořád neni líp, právě se zotavuju z britské mutace;-)

Po dlouhé době jsem se rozhodla publikovat, od poslední básní plných lásky k mé přítelkyni, se nebe nademnou potemnilo a já jsem zpět u depresivní tvorby, kterou ale shledávám velmi terapeutickou. A tak jako většina velkých básnických es se má tvorba pod tíhou emocí pozvedla a prohloubila.

(zimní, smutná, aktuální...)

Nečekejte něžnou poezii o mateřství, ale to nejtemnější, co v sobě žena-matka může objevit, i když stále jedná z lásky, laskavosti a nesobeckosti. Báseň je surová, upřímná. Žádná pohádka. Psáno pro všechny ženy, které byly matkami jen na chvíli, nebo navždycky, ale potichu. I pro všechny ostatní, aby mohli lépe pochopit. Uvidíte sami, co ve vás zanechá.

Jedna z mých básní z roku 2019 napsaná pro mou rozpracovanou knihu "Povídky a básničky". Rozhodl jsem se, že ji zde zveřejním, tak snad se vám bude líbit.