... alebo moja snaha pochopiť opačné pohlavie ;)

Název jsem si bez dovolení vypůjčil od Jeana Giona. ...a nikdo neumřel. Aspoň ne doslova.

další pokus o haiku, o tom, jak každé úterý jezdíme do hillside lodge a bavíme se s lidmi s demencí. včera mi vyprávěli o květinách, zahradách, loveckých psech a loukách nad školními pozemky.

věřte tomu nebo ne, ale báseň obsahuje narážku na špionážní thriller Tři dny kondora

můžete si domyslet cokoli... takový.. téměř zimní splín... bez souvislostí...

Zas trochu naivní. Podle jedné z nejoptimističtějších písniček, co znám. Promiňte :-)

Nemám ráda drogy, alkohol, cigarety, ale to neznamená, že se neumím bavit. Nemám ráda falešné lidi a o to víc mám nepřátel, protože nemám problém říct člověku do očí, co si o něm myslím. Lepší to asi není, ale férovější určitě.

Milostná poezie mi pořád tak nějak protéká mezi prsty. Tady jsou ty kousky které jsem stihnul zachytit.

Díky Cvokhauz za to, že mě znovu nakopla do psaní.

Zjistila jsem, co se stalo..

nevím, jak to správně pojmenovat... tak snad o prozření, o dospění člověka jako takového. Lehce pod vlivem Saint-Exupéryho. Asi nějak moc přemýšlím...