Má druhá, rok 2011, když jsem chtěl usměrnit, povzbudit, nabudit

je jen o mně, krutě emocionální...

Naděje je a není. Někdy to vypadá, že mě už opustila, zaháním ji od sebe pryč ! a ona stejně zas někdy vykoukne zpoza rohu a srovná se mnou krok.

Prostě pocitovka z mého života

Pokud lidstvo jednou vstřebá tento přístup,tak si zasloužíme novou šanci na této planetě.

tak, tak, tak, všelijak:))

Všude chtějí životopis -strukturovaný

Jen takový pocitový povzdech, ohlédnutí, co ale nic neřeší..

Dé javú v každodennosti je někdy neopakovatelné právě silným pocitem tajemné blízkosti v vnímání krás všednosti, jenž nevyprchávají.

Každý člověk natírá svět barvou.Někdo bílou, někdo černou.

tak překrásné kvítí

a ani neví...

Jednou večer ... ty víš ...