zase jen takový výkřik... snad už jsem si těch smutků konečně užil dost...

Tak trochu o politice.

Je smutná, vlastně vůbec není o krajině.

zase jen taková chvilka... noc ze soboty na neděli - zhruba půl páté, prázdné ulice, na zádech havarovaná harmonika, v duši tak nějak všelijak...

Diskuze o přirozeném a nadpřirozeném mě inspirovala. Kajícně přiznávám začátek dle Reyneka a konec dle Dyka.

pocitová.

Rozhodoval jsem se, jestli to nedat spíš do deníku. Měl jsem hroznej víkend. Dvě noci za sebou rozdávat radost, to člověka vyčerpá :-) Sobota, čtyři ráno, dvacet pod nulou, osamělá dodávka a v ní zoufalci s lahví vína, kterou sebrali někde na stole :-) Příště už budu veselejší, fakt!

19:00 až 21:00 (1.dubna 2009)

Vážně to moc bolí..

Jsem prostě smutná, nějak sama mezi lidmi. Někdy!

Už starší dílko... Nebudu ho opravovat ani přepisovat, házim to sem tak, jak jse to pasla před třemi lety...

milióntádvěstětisícísedmsettřicátášestá básnička o smutné náladě