Malý experiment... Ano, do města nám přijeli kolotoče.

Kdo neumí dát radost, těžko ji sám bude dostávat...

Sem hrozně dlouho zvažovala, jestli ji mám zveřejňovat... Vím, že není dobrá, nemá hodnoty a kvality, co mají jiný básně... Je tu... Jen... Jen kvůli mý otevřenosti /prostě nebudu lhát/. A doufám... Že tě nebude bolet... /vás oba/. Je věnovaná... Chvílím, který byly někdy moc krásný, abych zapomněla a lhala... Ráda vzpomínám... Proč... To se neptej... Sama to nevím, snad proto, že teď je ta láska úplně jiná... Cítím se jinak, jsem jinak postavená... A... Miluju ,,dětský" vzpomínky... Silný chvíle ,,dětství" nejdou zapomenout... A... Já si nedokážu zakázat, abych na ně nemyslela... Odpusť... /jestli to budeš číst/... Je věnována jedněm očím, jednomu srdci, jedněm slzám... M... Mělo to skončit takhle... Asi jsem byla moc unavená... A... Potřebuju teď silnější slova a silnější radost... /díky za ni... Nevyměním ji./ Nezlob se... A ty mi odpusť... *****

Dnešní společnost mi přijde čím dál víc slepá k věcem kolem, k přírodě a dokonce i sama k sobě...

Jedna šuplíkovka.

šneci

Báseň napsal nezjištěný autor asi v první polovině 60. let minulého století, v době, kdy byla povinná základní vojenská služba, kterou muži nastupovali od 19 do 21 let svého věku....

doslova

Narazili.

Očekávám vaši maximální kritiku :))

Hrabě lidumil.

Když nejsou peníze, tak Máchovo jezero musí stačit.

...návraty ran a rány návratů

Všichni by chtěli spasit svět a když ne svět, tak aspoň nějakou pubertální holku.