chtěla jsem tančit...a pořád chci:)

.

Spočítej svý hříchy...

přeberte si to jak chcete

-

psána v rozmezí od jedenácti do jedné v noci:)...před koncem školního roku, kdy jsem se topila v učení...takže vzpomínka na školu...

Trapně optimistická :-)

...

Poslední pro něj... Já jdu dál!

...

Konečně být chvilku dítě...zas vzdálená realitě.

Jednou, ještě na jiném pracovišti, jsem si všiml, že má kolegyně je dnes jaksi jiná, celá rozjařená! Zeptal jsem se jí, co tak pěkného se přihodilo, že má takovou dobrou náladu! Se šibalským úsměvem mi odhalila své pravé rameno a na něm měla Henou nakreslenou krásnou pumu ve skoku! I já byl ten den nějak rozverný a o přestávce jsem jí napsal tuhle básničku. Ještě teď mi v uších zní její smích něžnou rolničkou!

....ty má v očích občas každý z nás .....

.

. a možná trochu jeho lásky .

bez komentáře...

z letošního psaní, 30.11