Armáda ve mně zanechává stopy ovšem ne jenom ty pozitivní. Vždy když navléknu maskáče dostávám se do stavu lehké otupělosti citové.

Dnes mne čísi báseň donutila zamyslet se nad tím, kolik věcí bereme jako samozřejmost, ač tak samozřejmé nejsou a vyžadují mnoho lásky i úsilí druhých lidí, nám třeba zcela neznámých! A tak, uprostřed zimy, s namazaným krajícem čerstvého voňavého chleba, se můj duch přenesl do času žní a já píšu pár veršů k oslavě toho, co se oprávněně nazývá "Boží dárek"!

Nesnáším, když lidé páchnou jako popelníky kdesi v zaplivané špeluňce té nejhorší kategorie...A mé oči viděly již spoustu lidí umírat na rakovinu! Bohužel i těch nejbližších...

Jednou večer ... ty víš ...

Věnuji jedné zdejší nejmenované kolegyni...

Pro všechny, co právě jako já potřebují zas uvěřit...

Malé zamyšlení...

letící výš a výš...

Inspirováno včerejší procházkou po Novém Jičíně

a život zase poplyne jako řeka...

Entomologická

jinak

Nejnovější píseň. https://soundcloud.com/tomcortes/tom-cortes-triadvacet

Moribundus sentimentalis

Další soutěžní básnička pro iDnes, víz http://www.versoteparna.cz/. Zadáním byl opět rispet (ABAB CC DD) a použití slov: ruka, krasavice, světlo, klášter, atom.