Nemám vážně potuchy, proč zrovna tohle ze mě dnes "vypadlo na papír"(???) Je to totiž už hezkých pár let, co jsem Šp. navštívila....

....prostě chci žít !

Inspirace životem lidí, kteří zahořkli a kdo ví, zda hledají ještě cestu...

Jedna taková zase noční...denní se večer prostě psát nedají...a pro všechny bonus,kdo uhádne, co je malý černý beránek?

Hm, kdo ví co si pod tím představíte... Doufám jen, že vůbec něco...

Nesnáším, když lidé páchnou jako popelníky kdesi v zaplivané špeluňce té nejhorší kategorie...A mé oči viděly již spoustu lidí umírat na rakovinu! Bohužel i těch nejbližších...

s těmi milenci si nepomůžu ,) .....a podzim neskutečně zbožňuju !

Na cestě je tolik možností, a přesto jich spousta zůstává nepoznaná... :-)

... ze života ... nikolivěk mého ... pokud se v tom někdo pozná jde o podobnost čistě náhodnou ...

nechci pojmenovavat svuj zivot. to je jak kdybych volala na psa!

To psal Ludvík. Mou rukou. Ale Ludvík. Připomínky směřujte na Ludvíka.¨A ten chaos je záměrný.

Filosofická deprese

Radiohead - In Rainbows... stojím si za tím, že tohle album je dokonalost.

Sama v davu lidí. Sama se sebou, protože tu zase nejsi...někdy jako bych ani nežila...no...opravdu jenom jako

„Odmítáme ty, co nás milují, a milujeme ty, co nás odmítají.“ Seneca

Vzpomínky - hřejí i bolí...

Tahle vznikala když jsem seděl v noci na kraji lesa poblíž Osla a díval se na osvětlený Holmenkollen... Jedna z nejhezčích scenérií, kterou jsem kdy spatřil...

Touhle básní končí něco moc významného... Končí jí mé Otazníky mládí...