laciná... muzikantská

Včera jsem tu slavil 10 let na scéně, nikdo mi nepopřál. Byly to dobré časy, každopádně má kariéra se zde uchyluje ke konci, nemá to smysl, žádnej vydavatel mě neoslovil, tady máte jednu klasičtější, kterou jsem teď napsal ve vlaku. Plácejte se vzájemně po zádech. Chtěl jsem tu alespoň trošku udržovat underground, psal jsem sračky, když jsem byl na plech a naopak, ódy z hor. Atd. Ale to je vlastně jedno, co je komu po mně, je nás už sedm miliard.

Volný verš.

Koloběh ročních období a života, vzkříšení, znovuzrození, obroda a tak.

...má keců jak Palacký. Ranní vlakovice.

má malá neučesaná...

poezie prostého venkovana

napsáno v dvojité matice.

A ještě dlouho budeš

Skica k pozdějšímu rozvinutí. Kočky se mrouskají a já ohluchla.

Vopruz, sanfranciskej styl.

Před dvanácti lety jsem přijížděl autobusem ráno ve tři čtvrtě na pět do města na ranní směnu. Od šesti jsem "hákoval." Tak jsem se hodinu potuloval prázdnými ulicemi periferie. Než přišla zima.