Sbohem moji milí a odpusťte mi

Líbil by se vám tento styl psaní? Kdo to dočte, dostane větrový bonbon. stačí mi pak napsat adresu.

Ze švestek si dědeček nechával pálit slivovici, která se vůbec nedala pít, i když dědovi a mamince s tatínkem dost nepochopitelně chutnala.

Trochu starší text a pokus zjistit, jak to s tou prózou na literárních webech vlastně je :).

„To je Kamarád. Zrovna jsem se vám to chystal napsat. Je to takovej hodnej ňouma. Klidně pojďte dál a nechte se vočuchat. Von už hovno vidí.“

Jsem laciná postelová hračka Rozbalit Protřepat Použit Zahodit

Touhle cestou jsem pak nesčetněkrát kráčel sám nebo s ovcemi a vždycky jsem pro skřítky měl nějaký pamlsek, abych jim poděkoval za ochranu, stejně jak to dělával děda. Většinou si pamlsek vzali.

Krátká povídka o nevěře

Konečně mi to docvaklo. Zem duněla. Traviny se otřásaly. Ze smrků opadávalo staré jehličí a z přízemních květů se sypal pyl. Za mými zády se setmělo. Otočil jsem hlavu...

Povídka z velmi blízké budoucnosti.

Ze sbírky - Lovci lidí. Poodhalíme zde pevně střežená vrátka u jednoho z nejzvláštnějších povolání co znám... Ano, řeč je o revizorech.

Když jsme s dědečkem procházeli kolem mraveniště a zeleného borůvčí, bezděčně jsem si sáhl na zadek a zamračil se na vysmátého Berouše, který nás zrovna cupitavě předběhl. Když nás míjel, mírně se po nás ohlédl a mně připadalo, že si také vzpomněl...

Kurva i já někdy potřebuju uspět a být vítězem. Tak proč né zrovna teď a u téhle servírky s pěknýma kozama?