když se mi nevrátíš

které ti posílám

k Životu jsem procitla

2.3. Proč se bát, když vládcem každého dne...i dnešního...je láska?... M.Petiška

Poslední na toto téma,je z jara,ale je to už všechno únavné...

věř s námi, že vyhraješ...

vše odešlo s tebou...

Když člověk prvně zkouší cíleně rýmovat..

Snad neskončíš stejně.

Covid-19 nás teď straší, ale jsou i jiné neduhy.

Ta bezmoc, když odejde někdo vám tolik blízký a vy ho stále vidíte před očima, ale nemůžete ho nahmatat. Ta zoufalá beznaděj, která vás obklopí pokaždé, když si uvědomíte, že už se to nikdy nezmění. Že ač vy ho slyšíte, on už vám nikdy neodpoví a neusměje se na vás jinak než ve vašich vzpomínkách. Ta bolest, když si s vámi vaše paměť hraje nemilosrdnou hru a nechá vás tu hroznou skutečnost stále dokola zapomínat a pak si to znovu a znovu uvědomovat jako by se to stalo poprvé. Neumím to zkrátka přijmout za svou realitu, i když vím, že mi nic jiného nezbývá...

Krčím se v tom nejvlhčím a nejtemnějším koutku mysli a přemýšlím... to nejni dobré pro zdraví.

Je to psaný ke kytaře, čárky jsou psaný tak, aby to sedělo do rytmu. Jeden příběh známé a jeden osobní...

Některé tramvaje mají jen jednu trasu a cíl