Krátká povídka z víkendového workshopu tvůrčího psaní. Základ je pravdivý, ale na začátku byla jenom náhodně vyposlechnutá konverzace.

- smutný odraz dnešní doby a příběh, který se klidně mohl stát i skutečně-

Posadila se naproti mě, také za plexisklo, akorát proti směru jízdy...

Pocta vlastnímu kelímku, reklama na milkshake a úvaha o životě mincí.

nenávist po 100 letech kdy při pátrání v matrikách se podařilo dohledat jméno toho kdo měl být otcem mého praděda....

jediná sranda co má cenu, je riskovat na hraně, vlastní koule...

Chůze podporuje myšlení. O realitě, iluzích, osamělých ovcích a oblíbených hlemýždích.

...

Zvláštní povídka o Singularis/dovi, jeho/jejím pohledu na svět a umývání hlavy šamponem.

Pokračování Průzkumu ticha, tentokrát o východu slunce. Příště bude možná zátiší s lavičkou. (Fotografie tentokrát bohužel není má vlastní.)

Někdy může člověk mít "den blbec". Jenomže jsou i lidé, kteří si prožili "týden kretén" . V podstatě je to totéž, jako "den blbec", akorát že sedmkrát tolik. Tady popisuju středu. Nevím proč středu... prostě mě tak napadla středa. Samozřejmě je to smyšlené ;)

Zdeněk a Jitka zažili přerod zrady ve vzájemné pochopení a rozpadlého heterosexuálního vztahu v poklidné přátelství. A zvládli to v jednom telefonním rozhovoru. (Povídka ve formě scénáře, na rozhraní realismu a naturalismu.)