...

Nemají nic společného. Snad jen to, že přiletěly v noci. Nevím, jestli nemají být spíš v deníku...

Dnes trochu jinak. Co dodat? Snad jen: Kdo si hraje, nezlobí. ;-)

učit zpěv je dar

Zapsáno na jízdenku na trase Studénka- Kopřivnice. Ani na jméno jsem se nestihl zeptat, ale bylo to nádherné, když v půlce cesty na chvíli vykouklo slunce zpoza mraků

profesní deformace, která člověku krade úsměv ze rtů..

Jedná se o druhou báseň ze sbírky *Odhalena... nakonec*, kde zkouším nový směr v psaní. Budu ráda za komentáře. Děkuji.

Je to čerstvé. Ještě pořádně nezaschl inkoust, takže ani nevím jestli je to dobré ( to soudím vždy až po pár dnech od napsání)

Trochu jsem se zdráhala ji zveřejnit, jestli se třeba nebude zdát moc patetická...ale je pro mě důležitá, zachycuje silný moment a uvědomění, tak jsem se rozhodla to "risknout"...

Cestou. O mlze, strništích a tak...

pověděly tehdy zdi internátu, když vzpomínaly, jak dlouho to trvalo