Rád poděkuji Ed.HaNy, která mi dala, jako hodněkrát předtím, nádherné téma, nekonečnou inspiraci.))))

Dá se říct, že tohle je napsané na ušmudlaný papírový kapesník, kterým tentokrát nebyl kapesník, ale můj mozek v pět hodin ráno....

:-( :-) :´-( :-)) ... ;-)

...

básen o teroristických útocích v Paříži :( a snad nám to všem dojde že situace je kritická..a také tím to vyjadřuji soustrast všem pozůstalým a věřím že toto je dost varovný vykříčník že bohužel IS je pro naš svět velikou hrozbou a proto nesmíme jen nečinně přihlížet..

Velký bratr je všude, jsme pod dozorem a já to nechci - tak jen takový mini návod.

Před dvanácti lety jsem přijížděl autobusem ráno ve tři čtvrtě na pět do města na ranní směnu. Od šesti jsem "hákoval." Tak jsem se hodinu potuloval prázdnými ulicemi periferie. Než přišla zima.

(jako mladý člověk si pesimismus nemohu dovolit)

14.12.2010

Cestování bez osudu nejspíš neexistuje...:-)... Ps. Je to snad to nejhorší, co jsem od sebe viděla...:-)

myslím si že k tomu není co dodávat..:) snad jen že to je můj názor a nikomu ho nevnucuji :)