.... Adios, mi amore, adios...

prej mám napsat pimpu. je tohle pimpa? :DD

Z četby jakési smutné básně na literu na mne padl splín a já tam jako koment vystřihl tohle. I v té původní byl prázdný perón, jenže spíše jako kulisa osamění, prázdnoty...Tohle je i jakási parodie na dnešní divnou dobu!

Když pracují žlázy s vnitřní sekrecí, nemá do toho mozek co kecat.

Motto: Netřeba dlouhých slov, když srdce jímá žal, vzpomínek vrší rov všemu, cos miloval... Padl na mne nějaký smutek a pročítaje svá stará dílka, padl jsem na tohle. Sice je situováno na konec léta, ale ty pocity beznaděje jsou úplně stejné...

Melancholické zamyšlení nad pomíjivostí lidských citů, které jsem kdysi napsal a nyní jsem je objevil, když jsem hledal cosi zcela jiného...

(I.N.) ...... prostě jsem to všechno vypsala.......

Další šok pro vás! Podle básně kamarádky, co i tady má své řádky, jsem svou do komentu psal, teď i vám na pospas dal... Možná trochu udiví, že když o mně každý ví, že jsem muž, píšu jak žena , smutna, žitím unavena...

... múza byla někde daleko, slabší to je. :-)

jenom sníh...

Po roce naivních přání říkám dost...

nevyžádané stěhování...

Každý to někdy zažil..nebo skoro každý..

Začala mě bavit čtyřstrofová stavba, tak vás budu chvíli monotónně mučit.