Někdy, někdo potřebuje jenom tvoje tělo. Je špatný mu ho půjčit, je špatný nechat ho se trápit?

Svůj osud se častokrát snažíme změnit, když víme, že se stane něco špatného. Ruka osudu si nás však vždy najde a dokoná své dílo, i když jej trochu zmírní, přesto nás to bolestivě zasáhne.

Vidět tak někdy za ...

o tom čeho se bojí a kdo nás před tím ochrání

Každý týden napíšu jednu příhodu co se mi za týden stala,kdo chce ať čte co nového mne potkalo a nakolik mne to vyděsilo. (První tři povídky vložím první ti dny)

Hypoglykémie je jako alkoholové opojení.. "A co milujete na chlastu?" "Ten mír a pohodu, když ležíte ožralý na zemi..." (jsem diabetička už nějakej patek, tak proto...)

Láska-to je nemoc zlá a každý na ni svůj lék má. Jen hrdinka tohoto příběhu jej nalézt nedokázala...

Napsáno již dávno. Není to můj příběh, ale myslím, že se to stává....

Úvod/Kapitola I: Stereotyp

Hrdina této povídky se sice trochu víc nadřel, ale nakonec se mu to vyplatilo...

Příběh jedenadvaceti dnů...

Lidi jsou jenom pijavice, parazitující na moji jedinečnosti. Death

.. aneb jak mi bylo, když se její duše přemístila do lepších životních podmínek .. [nebaví vás číst *dlouhé* povídky? Poté Vám radím: "Kašlete na to!."] Už chápu pocity přátel umírajících.. uch..

K téhle povídce se snad dá jen dodat, že je sice delší, ale věřím, že jde o silný příběh, délka povídky neodradí čtenáře a dočtou ji až do samého konce

..."krize středního věku? nebo co?!:-))))

Příběh tak trochu o lhostejnosti lidí kolem nás...