Odhliadnuc od toho, že sa mi nepodarilo vymyslieť priliehavejší názov básne a skutočnosti, že mám chuť kričať, ako ľudom drbe (citlivejšie povahy hádam ten výraz prepáčia), občas premýšľam nad tým, aké by to bolo, keby som ho NAOZAJ prepichla... ;))

Myslím, že název je jasný, je starší, taková obyčejná, naivní, ale já jí mám ráda pro ten závěr. Je v něm trochu mé životní filozofie(jestli se to tak honosně dá nazvat).

Jedné fajn holce s nelehkým osudem...

žádnou konkrétnost nehledejte, jen pocity

Už nechci nikam spěchat, chci cítit, že žiji, všímat si drobností, které nemám čas vnímat, chci se zahledět do svého nitra...

na motivy skutečné události

Tak trochu o mých včerejších pocitech. To "kolik" je tam mockrát... ale prostě to tak chci.