je mi smutno, za chvílema Tvýho loučení...

Už nechci nikam spěchat, chci cítit, že žiji, všímat si drobností, které nemám čas vnímat, chci se zahledět do svého nitra...

s rozbitejma kolenama...

pár fotek, pár pohledů do očí moudrých, pár chvil pro zamyšlení...

Nevím, zůstane nepochopena?

pro pobavení a pro kmotrova, jen že jsme podobní bloudi...byla to moje téměř prvotina a vkládám ji bez jakýchkoli úprav

http://youtu.be/ejQRPPgeBKY

V básni je se svolením autora Jana Nového Cimbury použit úryvek textu písně skupiny Pohoda Rock "Ahoj a napiš."

Včera jsem tu slavil 10 let na scéně, nikdo mi nepopřál. Byly to dobré časy, každopádně má kariéra se zde uchyluje ke konci, nemá to smysl, žádnej vydavatel mě neoslovil, tady máte jednu klasičtější, kterou jsem teď napsal ve vlaku. Plácejte se vzájemně po zádech. Chtěl jsem tu alespoň trošku udržovat underground, psal jsem sračky, když jsem byl na plech a naopak, ódy z hor. Atd. Ale to je vlastně jedno, co je komu po mně, je nás už sedm miliard.

Vždy, když pociťuju mnoho štěstí, tak přijde něco, co mi "zchladí" hlavu asi je to tak správné.Pak bych si možná ani tu radost ze života neuvědomovala.

nejdou vždy podněty v řadě za sebou, občas i je proluka inspirující..

- jak pro koho.