Taková, něčím jiná báseň, napsána do malého bločku při sledování filmu, respektive reklam. Ale to jí na upřímnosti neubírá. Teda, snad ne.

někdy je čas na dívání, to jsou dobrý dny, když si je uvědomíme…

jen tak, dnes v podvečer, když jsem z verandy pozoroval Leona...

včera mi napsala žena, dávná blízká... ukázala mi, jak může být člověk člověčím... a já se za své "kdysi" zastyděl... Ještě se musím moc učit, Moniko! Děkuju za Tvé člověčenství!!!

http://youtu.be/g9QLFJKqaMw

Už si nestěžuji, už to krásné mám, ne na dítě se nevymlouvám, žena mi syna dala a mě můza políbila.

zahřátý plast se tak pěkně zkroutí a zároveň vypadá jako sklo...

Asi navždy nedokončená, marně čekající na třetí sloku... Jakoby ještě byla potřeba cosi vyslovit, ale nelze pro to najít vhodná slova...

Člověk se snaží a stejně zůstane sám...to musí napodobovat ostatní a přizpůsobovat se, aby měl "přátelé"? :/ opravdu to musí zajít tak daleko, abych něco sepsala....

Odkud a kam a hlavně proč...?

Obdivná. Věnováno té, které jsem to osobně věnoval.

přání je silný partner... já jej mám..

tak to někdy vyjde, třeba teď po podvečerním pousmání...

Některá setkání jsou inspirující ... tou vzdálenou vzpomínkou :)

...

- jak pro koho.

psssst....