Bylo mi smutno.... přesto jsem se usmívala

Konec devítky... Najednou se zastavím a zamyslím se... Proč jen to uteklo tak strašně rychle?

Ani nevim kam to zařadit, příroda, smutek, život? Podle skutečnosti stalo se to z 5.8. na 6.8. :(

Už jsem si kdysi podobnou básničku napsal. Ale kdykoli se do těch míst dostanu, přepadají mě stejné pocity. Mrežnica je jednou z nejkrásnějších řek Chorvatska. Od dob občanské války má zaminované břehy. Nádhernej a strašně smutnej kraj plnej slunce, vůní, bylinek, vodopádů, ale taky opuštěných rozstřílených domů, pomníčků a všudypřítomných cedulí s lebkami.

Vrací se to..

Keď ticho chce ľudské životy.

Vzdávám hold mladému talentu, kterého jsem objevil teprve dnes a který umřel snad až příliš brzy. Báseň je složená z části jeho vlastních veršů (Ukolébavka, Ospalé něžnosti a další) a novými obraty mými. Snad se nebude zlobit.

smutný a pravdivý

nesmutnit, nelitovat :) nic osobního, jen jsem si hrála :) snad to tentokrát není tak hrozné :/

a je to zase venku :)

Pro nejlepšího kamaráda

Jako vždy.