Už to mám dlouho rozepsané,toto zamyšlení,tak ho sem dám,ať mám "klid":-)

„Quomodo cecidisti de caelo Lucifer qui mane oriebaris corruisti in terram qui vulnerabas gentes" - „Jak jsi spadl z nebe, Jitřenko, který jsi zrána vycházel, pospíšils k zemi, ty, jenž jsi zraňoval národy!” Zrada nejmilovanějšího nejvíc bolí...a křivda srdce zatvrdí. Navěky věkův...

..hříchy? ..

Z hluboké deprese vznikají básně. Z hluboké deprese v biologii vzniká tohle:

Když jsem ji psal honilo se mi hlavou jak cesta naší ulicí zdánlivě připomíná životní pouť... Od radostných setkání s lidmi až po hovna či kaluže do kterých naší vinou šlápneme. A konečně jsou tu lampy, kterých si většina všímá jen když nesvítí. Jinak je moje první, tak budu moc rád za kritiku)

Zjevení Janovo, kapitola osmá.

Jedna starší, kterou jsem již považoval za ztracenou.

Spíš píseň než báseň, alespoň formou. A spíš o větším množství takových pokrytců.

shnilost nezná mezí, tak já Vás prosím ...

víra a její vnucování...