Dnes mne čísi báseň donutila zamyslet se nad tím, kolik věcí bereme jako samozřejmost, ač tak samozřejmé nejsou a vyžadují mnoho lásky i úsilí druhých lidí, nám třeba zcela neznámých! A tak, uprostřed zimy, s namazaným krajícem čerstvého voňavého chleba, se můj duch přenesl do času žní a já píšu pár veršů k oslavě toho, co se oprávněně nazývá "Boží dárek"!

Tak jsem se zase soutěžně zapojil kdesi jinde, teď už to mohu dát i sem...

jedna radostnější z loňské krásného podzimu

se většinou taky moc dozví

Kdo umí a může, tak má o pár starostí méně. Znal jsem na vesnici jednoho takového šikulu, který využil potok i v době, kdy elektřina stála pár korun.

....taková ta podzimní melancholie

Jen tak přemýšlim...

Optimizmus někdy příště...

...chtít někoho znát...někdy to pochopíš snad:)

http://www.youtube.com/watch?v=6E61qbx9kuM&feature=share&list=AL94UKMTqg-9ACg025FCtxsxystiCA4agN