svata pravda (jak pro koho)

Oklamán svědomím...

a je to zase venku :)

Je smutná, vlastně vůbec není o krajině.

Taková momentka z hor na pomezí Chorvatska a Bosny.

Trošku jsem se snažila popsat mé myšlenkové pochody, je to složité, co vše se v mém životě stalo. Možná někdy příště :)

Neděle, těsně před rozedněním, zima, ticho... a osamělej muzikant, kterej přišel o nástroj...

zavřete oči a uvidíte... jen ne Soču

..týká se hádek, které člověk přechází..buď bos, tedy skromně, s argumenty taktnimi, věcnými..boty jsou pak vylitá srdce z nejhlubších obav a bolestí...tato báseň se mě teď netýká - ovšem týkala..jsem ráda, že stejně jak jsem tou cestou bolestí musela jít, přišel a trny vytahal..

Své díla jsem nikdy neuměla popsat a asi ani nikdy umět popsat nebudu. Prostě příběh.

Něco takového jsem už dlouho nenapsal... zajímavej pocit...