takový pokus o cosi do škoního časopisu...

Název je výstižný víc než dost.

Myslím, že anotaci netřeba, název mluví za vše...

Zjevně neumim psát jednoznačně.

...

Kam člověk či človíček.. může až zajít.

Věnováno moji nevlastní babičce, které byla diagnostikována těžká fáze rakoviny.

Smrt patří k životu, ale musí chodit i tak brzy?

... dedovi...

Taky jedna starší básnička.

V práci jsem se zaposlouchal do depresivního jednovárného hukotu strojů a pocítil jsem nutkavou potřebu vyjádřit se verši:

úvodná báseň mojej zbierky, neviem, prečo som ju sem nedala už skôr... "Život je jedna veľká rovnica a všetko sa dá vypočítať." profesorka fyziky, 1. ročník gymnázia

Nevěděl jsem kam to zařadit.... neberte to ale že to má být nějaké velké dílo.... děkuji

Přepadli nás povodně ,néjsem asi jediný koho to bolí ale lití které utrpěli škody a moc strát , a já s ními cítím nemohu zato.

Ve frontě na múmii mám kruhy pod očima, růžový rozbřesk fakt už mně nedojímá...“ Jaromír Nohavica, Mikymauz