Doufám, že mi Nohavica odpustí ten půjčenej název, ale jinak to pojmenovat nešlo. Inspirováno nedělním skororánem :-)

Já vím, je to dlouhý. Ale já za to nemůžu. To ono samo se to. (pozn. aut.: velká písmena v tomto případě neznamenají začátek věty.)

... on už bude vědět.

Kde je most a kde je brod a kde se přes řeku dát a když, tak jak to vše dopadne…?

... Co dodat.

a touha znovu Být...

Dokud píšu, vím, že jsem! Tedy bez Tebe… Potom budu psát taky, ale to už budu vědět, že Jsi…

žádnou konkrétnost nehledejte, jen pocity

:) dávám se do kupy.. ne úplně, ale postupuji..

Nevím, kam nejlíp zařadit... je to básnička s vyznáním, zklamáním, ale i ze života... a možná by se dalo najít toho víc.. Je to totiž i blízko komunitě, která hazarduje s anorexií...

sama sebou? Jako dříve?

...