Malý pokus napsat báseň z pohledu mladé, po lásce toužící dívky, která se nebojí jít do rizika. Vždyť žijeme jen jednou!

Vždycky, když nevím...

Zamilovanost je zvláštní..cesta k ní mnohdy náročná, často zbytečná....Je třeba dát se na tu správnou..mnohdy se změní kroky osudu a zavedou lidi tam,kam to sami nečekali :0)

Má 50. báseň. Jako by to bylo včera večer, co jsem napsal první báseň na psancích. Zase, v poměru s dobou, kterou jsem zde na psancích strávil, měl jsem psát víc, což vlastně budu. A tato báseň je věnovaná té, které vždy patřilo mé srdce a patřit vždy bude, ať už ho akceptuje, či ne. Ona ví, že je to pro ní.))

báseň v modrých barvách pro moji múzu...

..Není třeba připomínek, proč a jak dílo vzniklo :)

Pocity který museli ven pocity co patří pouze a jen... Jenom jí s kterou můj život není pouhej sen..

TOoto byly mé první pokusy o básnění,je to ještě cítit mým tehdejším ovlivněním náboženstvím a duchovnem..Je to takové trochu naivní a formou nic moc,opakují se tam podobné slova atd.ale je dobré si vzpomenout co člověka formovalo..

ze skály padá mnoho malých kapek vody a to byla - kupodivu - moje inspirace :-) , ve skutečnosti to vypadalo mnohem líp než na fotce...

Dlouho jsem chtěl vytvořit něco lehce načichlého latinou. Nevím, jestli to klaplo, každopádně jsem u toho zjistil, že roubovat slova na hudbu je mnohem zapeklitější, než roubovat hudbu na slova :-)

..Jen reaguji... na skvělou poezii, a špatně naladěnou kytaru... a taky na bělostný úsměv za rudými rty

stále to bolí ...

inspiroval jsem se jednou úžasnou dámou a románem z Francie.

Tobě!