+ báseň J. Žáčka, jinak bez anotace

Příběh dvou přátel, kteří zjistili co k sobě cítí příliš pozdě... "...Bylo pro něho strašné těžké jí neodpovídat, ale nechtěl, aby se kvůli němu trápila. Myslel, že takhle na něho zapomene snáz. Ale teď byl rád, že tu byla. Cítil se strašně a potřeboval někoho, kdo by ho podporoval..."

úsměv nahradily slzy smutku...teď můžu, protože spí

Když spolu dva lidé nemohou být... tak to bolí... oba...

Láska a smrt k sobě nevyhnutelně patří. Prosím o komentáře. Děkuju.

..

Šílený...Představtě si ICQ jako svět sám o sobě. Vesmír, kde místo hvězd zářej zelený kytky....

Žažít zklamání, dále žít jen nadějí... A potom nastane zlom - žít či nežít?.........Nevím, co víc dodat. Snad je to, že je to snad to nejsmutnější, co jsem kdy napsala....../žánrem je to tak trochu i fantasy/

..jako vzpomínka..

Reflexe

Život je těžkej,ale pokud si najdete někoho,kdo vás přidrží nad hladinou,máte vyhráno. Prosím o komentáře.Hlavně mě neukamenujte za pravopis on se totiž se mnou nebaví.

Apollonský= krásný, kyklopský= velký... jen pro ty, co by třeba neuměli číst mezi řádky...:-) --- kritiku snesu ---

....závidím jim

...

....ji neHledej !! :-) --- Sem s pořádnou kritikou, něco snesu!:-D ---

Krátky příběh šestiletého chlapce odehrávající se za druhé světové války.

...udělejte si o tom svůj obrázek sami, mělo to být něco jiného, ale v průběhu z toho vyšlo toto "dílko"...prosím, pište komentáře, ať vím, co dělám za chyby...

Pořád stejně pomalu...