|
Dnes mne čísi báseň donutila zamyslet se nad tím, kolik věcí bereme jako samozřejmost, ač tak samozřejmé nejsou a vyžadují mnoho lásky i úsilí druhých lidí, nám třeba zcela neznámých! A tak, uprostřed zimy, s namazaným krajícem čerstvého voňavého chleba, se můj duch přenesl do času žní a já píšu pár veršů k oslavě toho, co se oprávněně nazývá "Boží dárek"!
|
|
....prostě chci žít !
|
|
???
|
|
?!?
|
|
aneb... podivuhodné duševní osvěžení:-)
|
|
***
|
|
sám nevím, jen jsem si hrál..
|
|
Je toho nějak moc.....
E
|
|
nechám na vás...
|
|
...něco od strejdy Sekory
|
|
....taková ta podzimní melancholie
|
|
... žijeme a tak ... ubližujeme ...
|
|
....to jsou věci na stará kolena
|
|
Po dlhšej dobe som zo svojím dielom spokojný. Dal som si s ním načas. Neviem koľko ľudí ho pochopí, lebo je na moje pomery dosť zakódované.
|
|
Nejsem básník a nebudu si na něj ani hrát, ale jsou prostě věci, které povídkou nevyjádřím. :-) Stále se pokouším zavést pseudohaiku jako samostatnou básnickou kategorii :-)))
|
|
velmi prastarý text k písni
|
|
Další z mých reflexních dílek inspirované čísi básní...
|
|
sedla si
|
|
... kdo by nepotřeboval ...
|
|
...tak už to někdy bývá
|